!MUSÍME SI POMÁHAT - ZKUSTE DOČÍST AŽ DO KONCE!

01.09.2019 21:11
...i když mi nejde psát stručně a jasně...v tomto případě obzvlášť.. než dojdu k věci.. díky za pochopení.
 
Celá cukrárna se cpala chlebíčkama a dortama a pak přišel... Hned mi bylo jasné, že si nic nekoupí, že se přišel jen ohřát. Vytáhnul si pivo a hladově koukal po bohaté nabídce. Ach jo proč mi to moje rozhodnutí musel stížit tím pivem. To si nemohl tu dvacku schovat raději na ten chlebíček? Ne. Nebudu soudit. Třeba ho dostal, třeba mu pomáhá přežít a zapomenout. Celou tu dobu, kdy se lidi od něj odvací, přemýšlím, jak to udělat, aby mu to nebylo nepříjemné. A tak najdu odvahu. Rozzářil se. Jo a tady máte, abyste to pivo mohl něčím zakousnout. Máme oba slzy v očích. Miluju podobné nečekané skutky.
Dívejme se na svět očima srdce a podobné situace neprojdou bez povšimnutí.. Úsměv, pozornost, pár drobncýh.. to máme většinou s sebou.
 
Ale proč si dnes opisuju několik měsíců starý příspěvek z mého FB, kdy jsem měla potřebu podobou situaci sdílet? Protože vím, že my ženy jsme nastavené na péči a pomoc druhým a protože máme radary na podobné případy a taky protože vím o sobě, že já mám ty radary nějak speciálně vyrobené na míru, protože mi byly dány do vínku už od narození a protože už od dětství přitahuji podobné lidi, příběhy a situace a i když mě často provází obavy, tak to moje otevřené srdce většinou zvítězí a řekne si, tak jako mnohokrát před tím "tak jo pojď se k tomu nějak postavit, pojď využít svých možností, to že máš co jíst, pít, kde bydlet, zažíváš základní hojnost života" a tak jsem tady zas s prosbou o pomoc a spolupráci a už teď cítím, že to bude mít (tak jako s vámi již několikrát) kladnou odezvu a hlavně výsledek v podobně pomoci těm, kteří to potřebují, ale o kterých nikdo neví, protože o tom s nikým nemluví a nebo mluví, ale nikdo neposlouchá. Já poslouchám a chci vám tedy dnes ještě povědět jeden příběh.
 
Na náhody nevěřím (viz. můj blog mojecestyksobe.blogspot.cz - tam to vysvěttluji více). Neříká se tomu totiž náhoda, ale synchronicita a pozor není to nic ezoterického nebo alternativního, je to zkrátka základní přírodní zákon, který se děje nám všem bez rozdílu, jen někdo synchronicity vnímá a vědomě užívá a někdo ne. Ale o tom zase někdy příště.
 
Před cca 4mi měsíci jsem v Penny marketu v Brandýse (čekala jsem na dceru, která měla lekci baletu) jsem si všimla starší paní se starší dívkou (dcerou), která měla na hlavě "něco divného" (dnes už vím, že se jednalo o elektrody, nádor na mozku). Cítila jsem, jak je to lidem nepříjemné, jak se straní (a protože jsem sama zažila období po smrti dcery, že se mi lidi stranili jako kdybych byla "nakažlivá", tak se snažím nedělat druhým to stejné). Zkrátím to. Začaly jsme si povídat, ona i dcera se na mě tak trochu nalepily, protože absence možnosti popovídání udělala své. 
Nicméně uplynul nějaký čas a já před týdnem dala na bazárek info, že něco nabízím za odvoz. Ozvala se nějaká paní a přijela. No a hádejte co? Byla to tahle paní. A tak započal další synchronní příběh. Dceři je 36 let a v r. 2017 ji operovali nádor na mozku. Dali ji tenkrát 13 měs života, ale nyní je to již 21 měs a stále, dle slov mámy, bojují. Její máma s tátou se o ní starají. Máma s tátou mají 5 vnoučat ("ani čokoládu jim nemůžeme koupit") a zde jen pár údajů - celkový příjem 19 tis, výdaje 23 tis. Prý ji mají plnit sny, ale jak, když není z čeho je platit. Za co nejvíc utrácí? Šampóny - obden se myje hlava a holí, kupují líh (na měsíc cca - 1800 Kč), denně ji kupují 2 avokáda, protože je má ráda a protože jí není z nich špatně. Dcera miluje koně (ale nemůže s nimi být, protože vycítí její nemoc a můžou ji kopnout) a muzikály, divadlo, umění. Má ráda svůj klid, protože ji denně bolí hlava, léky nezabírají. Miluje mobilheimy (mobilní dům), ale stojí 130 tis a na splátky si ho vzít nemůžou ,protože jim nikdo půjčku nedá. Rodina bydlí již několik let v karavanu, protože nemají na bydlení. Uf. Takže asi tak. 
 
A na závěr důležité info. Dcera NEVÍ, že má stále nádor na mozku, respektive, že ho tam ještě má a že je to hodně vážné (nešel celý odoperovat). Řekli ji, že operace dopadla dobře a vše co se teď děje, je jen prevence. Když by ji řekli pravdu, prý by to vzdala.
 
A tak vás moc prosím, pokud byste měli (ženy, muži) nějaký nápad čím a jak přispět - materiálně (např. byla šťastná i za hračky a oblečení pro vnoučata, které jsem ji spontánně naházela do Ikea tašky, když si přijela pro věci, které jsem nabízela za odvoz s reakcí "to já jim schovám na vánoce ať taky něco od nás dostanou") nebo finančně, případně nějakými lístky do divadla nebo muzikál, do kina, na dostihy, prostě kamkoliv (zabavit ji), třeba máte někdo kontakty nebo možnosti, budu ráda. Prosím, dejte mi vědět. Z důvodu anonymity (dcera) to nemůžu více propagovat s konkrétními údaji. V dalším emailu (až doladím termín, místo atd.) chci poslat pozvánku na zumba party a výtěžek půjde pro ně. 
 
Děkuji, že jste dočetli až sem, za vaši důvěru a podporu.

 

Zpět